Když jsme Vás v posledním článku po úspěšné Rally Erzgebirge zvali na Valaškou Rally, ještě nikdo netušil, jak těžká cesta to bude.

Když jsme Vás v posledním článku po úspěšné Rally Erzgebirge zvali na Valaškou Rally, ještě nikdo v Sobotka Rally Teamu a ani posádka Jiří Zahrádka – Tomáš Šmíd, letos startujícím za ÚAMK RZ1.cz Racing, netušil, jak těžká cesta letošní sezonou to bude. Po úspěchu v RRC v Německu přijeli členové SRT na Valašskou Rally hlavně s úmyslem dobře zajet ve třídě 7. Všichni byli přesvědčeni, že auto je dobře nachystané, což se nakonec ukázalo jako mylná domněnka. Stejně tak se ukázalo, že psychické rozpoložení navigátora též nebude stoprocentní, které v součtu také hrálo svou roli.

Závod začal zrušením prvních dvou rychlostních zkoušek, tedy alespoň pro náš team, jelikož první ostrá auta si stihla na těchto RZtách zazávodit. Naše první ostré kilometry se začaly počítat až od RZ 3, kde si kluci ovšem zpočátku moc nerozuměli v autě. Následně museli dvakrát zastavovat v průběhu RZ, když se auto rozhodlo, že nepojede. Na vině byl vypadávající konektor od škrtící klapky, který nechtěl držet na svém místě. V průběhu této RZ a na přejezdu proběhla oprava a klukům zbývaly ještě 3 RZ do cíle soutěže. V RZ 5 se konečně všechno sešlo, klapalo a bylo to vidět i na čase, který byl lepší o necelé 2 vteřiny než čas největšího konkurenta, ale taky kamaráda, Davida Kováře. Bohužel, dobrý pocit skončil asi po 10 km při přejezdu směrem na cílovou rampu, kdy se najednou na čtvrtý rychlostní stupeň ozvala rána, kvalt vyskočil, nešlo nic zařadit a mini-kit se tak musel odstavit ke krajnici. Chyběly asi pouhé 8 kilometry do UP… A jak na Valašskou Rally vzpomíná posádka:

Jirka: „Valašská Rally pro nás byl první závod ve třídě 7 (vždy jsme jezdili Pohár ČR, nebo volné podniky), proto proběhla pečlivá příprava. Auto jelo ještě na odladění k panu Brázdilovi, kde při vyjmutí konektoru ze škrticí klapky napraskla „pacička“ na konektoru, což se při závodě projevilo uvolněním konektoru a následným zastavením v RZ. V tu chvíli jsme přišli o naději na slušný výsledek a už jsme se chtěli pouze svézt a zajet nějaký slušný čas. To se nakonec podařilo, ale při cestě na cílovou rampu se roztrhla spojka na dvě půlky a auto zastavilo úplně. Při vší smůle praskla i skříň spojky. Valašská Rally byla obrovským zklamáním a nejhorší závod v dosavadní kariéře, hlavně co se týče organizace!“

Tom: „Za sebe musím říct, že jsem Valašskou Rally a celkovou přípravu asi hodně podcenil. Jedna věc byla, že jsem poprvé v životě startoval na soutěži, kde jsem se byl několikrát koukat jako divák, což na mě působilo nějak jinak, a další věc byla ta, že mi nedaly spát určité nesrovnalosti kolem práce, a prostě jsem se asi nedokázal správně soustředit, „necejtil“ jsem zatáčky a spíš jsem se jenom vezl, a navíc dvě první zrušené RZ, prostoje a čekání mi k tomu moc dobrého nepřidali. Celkově beru Valašku jako nepodařenou jak z mé strany, tak se mi ani moc nelíbila pořadatelsky, takže lepší na to zapomenout a poučit se.“

Po protrápené Valašce přišel druhý podnik v rámci RRC, kterým byl 30. Rajd Karkonoski, pořádající se v Jelení Hoře nedaleko severních hranic s Polskem. Tento závod byl stejně jako další v RRC součástí místního tzv. „velkého mistráku“. Podnik se už zkraje mohl pochlubit velmi pěknou startovkou včetně všech polských es, okořeněné o start Bryana Bouffiera s prototypem Fiesty. Kluci i nachystaná Felicia s číslem 82 chtěli navázat na výsledek z německého Erzgebirgu, kde se jim podařilo vyhrát třídu 2 před domácím Edelmannem, ale hned na RZ 1 se ukázalo, že to tentokrát nebude tak jednoduché. V polovině první RZ, která byla dlouhá necelých 20 km a známá velkým skokem přes můstek, auto opět odmítlo spolupracovat a posádka musela opět dvakrát zastavovat na RZ. Celkově to posádku stálo asi 9 minut, než se podařilo přijít na to, že se při jízdě vyklepal konektor na řídicí jednotce. Závada se odstranila, ale druhá zkouška byla nakonec před průjezdem naší posádky zrušena, takže se šlo spát s tím, že druhý den se odjede zbytek soutěže bez ohledu na výsledek a kluci se pokusí hlavně dokončit a nasbírat zkušenosti z místních těžkých a zároveň krásných RZ. To se ale také nepodařilo, když na RZ 3 Felicia trochu tvrději zavadila ramenem o jeden z mostků, prorazilo se kolo, které se měnilo ještě na RZ. Navíc na přejezdu posádka zjistila, že poškození se tři rychlostní zkoušky před servisem postupně zhoršuje, což mohlo znamenat nebezpečí jak pro posádku, tak i pro diváky. Posádka se tedy před startem do RZ 4 rozhodla odevzdat výkaz a ze soutěže odstoupit. Nechme vyjádření k soutěži na posádce:

Jirka: „Po Valašce se na autě hodně máklo, těšili jsme se na polské technické tratě, které nám sedí. Po seznamovacích jízdách jsme se těšili ještě víc a vyráželi dobře naladění na 1 RZ. Dobře nastavené tempo opět zhatila stupidní závada (vyklepaný konektor z řídicí jednotky)! Naštěstí jsme na to v průběhu RZ přišli a pokračovali za trabanťáky. Dva jsme na trati předjížděli a byly z toho celkem „nepříjemné“ situace, protože se soudruzi „nedívají“ do zpětného zrcátka.:) Druhý den jsem udělal chybičku já a ramenem jsem bouchl o hranu mostku. Na přejezdu vypadalo rameno jako naprasklé a ohlé, do servisu zbývaly ještě 3 RZ a my jsme nechtěli riskovat jak naše životy, tak životy přihlížejících fanoušků, a proto jsme raději z bezpečnostních důvodů odevzdali jízdní výkaz.“

Tom: „Nedokončení Rajdu Karkonoski je zklamání určitě pro celý team. Na závod jsme se moc těšili, navíc po fakt hrozné Valašce jsme si chtěli spravit chuť. Čekali nás krásné erzety, sbírání zkušeností na 150 ostrých km na tratích, které neznáme a nemáme… Mně osobně se četlo naopak od Valašky hezky, byl jsem si jistý, myslím že Jířovi to vyhovovalo a celkově se mi soutěž moc líbila. Bohužel, auto nefungovalo, druhá RZ zrušená, na třetí konec, asi nám zde nebylo přáno a to k rallysportu také patří, takže je potřeba brát co je a zase se učit. Mrzí mě ty neujeté km a osobně doufám, že ještě někdy na Rajdu Karkonoskem budu moci s někým startovat, ten závod je super ve všech směrech.“

Po dvou takto neúspěšných soutěžích a s výhledem dvou měsíců do startu domácího vrcholu a posledního závodu RRC, Rally Bohemia 2015, se team rozhodl ještě potrénovat v ostrém tempu, a tak byl vybrán časově ideální podnik v rámci ČMPR, Rally Orlické Hory 2015. Posádka Zahrádka – Šmíd stačila se startovním číslem 27 odjet všechny první průjezdy třemi erzetami, než přišla hrozná zpráva o tragické události startovního čísla 65 a jelo se domů.

Jirka a Tom: „Tímto bychom za celý team chtěli vyjádřit ještě jednou upřímnou soustrast všem pozůstalým a známým Jaroslava Starého, čest jeho památce.“

Dostáváme se k již zmiňovanému vrcholu, a tím byla domácí Rally Bohemia 2015, kde se se startovním číslem 99 a znovu bez problému otestovaným funkčním autem představila posádka Zahrádka – Šmíd v rámci Mistrovství ČR ve třídě 7 a hlavně v poháru RRC, který se touto soutěží uzavíral. Po čtvrtečním a pátečním trénování a nutné dávce únavy team trochu mrzelo, že není pozván na průjezd startovní rampou, kde byly jen vybrané posádky. Ale vykompenzovalo se to nakonec návštěvami spousty přátel v servisním zázemí. V teamu panovala dobrá nálada, kontrolovaly se poslední detaily a nakonec se šlo spát s tím, že zítra na to „vlítnem“ a vše špatné z dosavadního roku zůstane zapomenuto. Soutěž startovala superspeciálkou Bondy, kde nebylo co získat, dalo se v podstatě jen ztratit o všudypřítomné obrubníky, a tak posádka zvolila variantu průjezdu na jistotu, což se vyplatilo. I o nějaké ty smyky avšak nebyla nouze. I přesto se ale posádce zdálo, že auto nejede tak, jak by mělo. Rozhodně Felicia umí více, což však v průběhu závodu neukazovala. Bylo velké horko a bylo těžké odhadnout, zda vše jede správně, když se v podstatě s autem kromě slabšího výkonu nic nedělo. Po seskupení posádka odjela na první pořádnou sekci a to rovnou na známý úsek RZ Sychrov.

Bohužel, už asi 5 km po startu přišla další studená sprcha. Felicia začala postupně víc a víc vynechávat až nakonec úplně zastavila v RZ. Závadu v prasklé benzínové liště se podařilo odhalit celkem rychle. Nakonec je vlastně štěstí, že celé auto neshořelo, když benzín tekl po motoru nějakou tu dobu! Náhradní kus nebyl v danou chvíli k dostání, proto jediným řešením byla oprava benzinové lišty. Oprava se nakonec dokázala zajistit za pomoci moc hodných a šikovných lidí, kteří nás přišli do servisu navštívit. Nemožné se stalo skutečným – podařilo se zprovoznit celé auto. Poslední, avšak důležitou nutností bylo ranní pozvání technika na kontrolu stavu auta. Díky jeho svolení jsme tak mohli odstartovat do druhé etapy Rally Bohemia.

Bez ohledu na výsledek, jen s vidinou dojetí do cíle, si posádka Zahrádka – Šmíd zbytek soutěže užívala, i když byla jedna ze šesti RZ kvůli vysokému rychlostnímu průměru zrušena. Nakonec se vše podařilo a bílo – oranžová Felicia proťala cílovou fotobuňku na Staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi. Nutno podotknout, že na předposlední RZ auto několikrát opět vynechalo – zatím z nezjištěných příčin. „To už jsme si s Jirkou říkali, že to tam dotlačíme v zubech.“, okomentoval v cíli na náměstí navigátor Malinkej. Kvůli absenci na startovní rampě si všichni přáli, aby se kluci na rampu nakonec dostali aspoň v cíli, což se podařilo. Navíc s body do RRC, kde SRT obsadil v celkovém hodnocení šampionátu druhé místo ve třídě 2. Dalším malým vítězstvím bylo třetí místo ve třídě 7 za druhou, nedělní, etapu. Soutěž byla konečně dokončena, avšak způsobem, se kterým nikdo před začátkem soutěže nepočítal. A co na to posádka?:

Jirka: „Startovat na domácí Rally Bohemia bylo mým snem a obětoval jsem tomu spoustu let! Nakonec se mi to podařilo a už jsem se nemohl dočkat startu nejen proto, že tratě „Bohemky“ jsou opravdu nádherné, ale také proto, že přijde zafandit spousta známých, přátel a sponzorů. O to větší zklamání přišlo na RZ 2, když nám praskla benzínová lišta, auto zastavilo a po motoru začal téct benzín! V tu chvíli to bylo tak obrovské zklamání, že se to jen těžko popisuje! Nicméně auto se podařilo připravit do druhé etapy a čekal nás nedělní „sprint“. Nedělní časy byly výborné a drželi jsme druhé místo za Paulem a na záda nám dýchal David Kovář. Nakonec jsme v neděli skončili třetí 4 vteřinky za Davidem Kovářem, protože na domácí Staroměstské jsem se snažil bavit kamarády smyky a na čas jsem nekoukal.:) Nebýt prasklé lišty, byl by to nejspíš krásný výsledek…“

Tom: „Trochu mě mrzelo, že jsme na této soutěži neprojížděli rampou na startu. Jezdím se sem koukat 20 let a letos tu poprvé startuji, což je pro mě jeden ze splněných snů v rally, takže jsem si říkal, že aspoň v cíli a málem ani to… Opět jsme si s Jiřím prožili v průběhu soutěže něco, co by nás na startu ani nenapadlo, obzvlášť po tom všem, co se dělo v průběhu sezony. To, že jsme nakonec projeli cílovou rampu, je hodně dobré. Rovnou jsme na rampě dostali poháry za celkové umístění v RRC 2015, takže to beru jako takovou cenu útěchy za to, že jsme na všech třech soutěžích startovali, i když na dvou se moc nepředvedli. Navíc projet se v závoďáku v ostrém tempu po centru Mladé Boleslavi, tam, kde jsem se pohyboval v civilu pracovně před několika lety a říkal si, jaké by to asi jednou bylo tady závodit, to musím říct, že je tak úžasný pocit. Prostě Bohemia se úplně nepovedla, ale jsem rád, že jsme startovali do druhé etapy, protože opět se nesvézt, to by nikomu z nás vůbec neprospělo. A navíc, když jsem viděl na startu Sychrova, kolem nedělních RZ a i před startem do dalších RZ lidi, fanoušky, známé, co nám fandí a drží palce… Bylo jich tolik, že jsem se nestačil divit a jsem rád, že nás mohli vidět nakonec alespoň v neděli. Všem moc díky za podporu, moc si toho vážím.“

Co dál? To je otázka. Jak z předešlých vět je více než jasné, že teamové závodní nářadí zlobí, nyní je nutné rozhodnout co s tím. Navíc šampionát RRC je u konce, ve sprintovém mistrovství team nepočítá pokračovat po zkušenostech z Valašské rally, a tak se vlastně v tuto chvíli neví, kdy, s čím a na jaké soutěži se kluci objeví. Zeptejme se tedy posádky, jak v tuto chvíli vidí své pokračování z vlastního pohledu:

Jirka: „Na letošní sezónu jsme se opravdu hodně těšili. Přípravy vozu a investice byly nemalé. Hodně nám pomohlo RZ1.cz s vybavením vozu a posádky značkou Toorace. Tímto se jim i ostatním sponzorům chci ještě jednou omluvit za špatnou reprezentaci. Nyní po Bohemce nemám chuť dál závodit a uvažuji o prodeji vozu. Nevím, možná mě to přejde, možná ne…To ukáže až čas. Každopádně moc děkuji všem sponzorům, všem co nám pomáhali, co nás podporovali a fandili v průběhu sezóny. Díky!“

Tom: „Upřímně řečeno je mi trochu smutno z toho, jak letošní rok probíhá. Nebyl snad závod, kde bychom normálně odjeli celou soutěž a s tím je potřeba kalkulovat. Jirka se věnuje přípravě auta, jak jen to jde, ale vrací se mu to v podobě odstoupení a komplikací. Nedivil bych se, kdyby ho to dál nebavilo. S autem něco je a pořád se něco dalšího objevuje, už je toho tolik, že to asi nemá cenu. Osobně ale nemám vliv na plány co s technikou, takže to nechám na něm. Já jen můžu říct, že až zase zavolá, že bychom mohli někde s něčím startovat nebo bude mít nějaký konkrétní plán, určitě budu pro to probrat. Můj skromný názor na Jirkovo závodění je, že potřebuje jezdit s rychlejším autem, které bude hlavně spolehlivé. Nezabývat se dokola rozebíráním a skládáním motoru a hledáním jiných much na autě. Ruce na to, aby byl ještě lepším řidičem, než je, jistě má, tak by byla škoda nechat si je „na doma pro sebe“. Přiznávám, že to bude komplikovanější v tom, že jsem začal startovat a s největší pravděpodobností také budu dále pokračovat po boku Štěpána Zabloudila za team MK Motorsport, se kterým se také pomalu domlouváme na plánech pro nadcházející sezónu. Jirka má u mě rozhodně minimálně pro letošek prioritu, s ním jsem letos začal a několikrát jsem mu i říkal, že kde máme v plánu jet spolu, tak nepojedu s nikým jiným. Sice jsem zaslechl na svojí osobu něco jako „přeběhlík“, ale každý kdo mě zná, ví, že chci závodit na maximum a ne sedět doma. Jirkovi bych rád poděkoval za to, co jsme mohli odjet, svezením s ním, hlavně když auto funguje, je prostě nářez. Doufám, že mu někdy znovu budu moci na startu říct: SER TO TAM.“

Celý Sobotka Rally Team by chtěl ještě jednou poděkovat všem partnerům, kamarádům a rodinám za nemalou podporu jak kolem závodů, tak i při závodech. Vážíme si toho stejně tak jako nespočetně fandících rukou u tratí. Bohužel náš letošní plán ani přes toto všechno nevyšel tak, jak by měl a snad se s Vámi ještě někdy v budoucnu potkáme na uzavřených tratích i mimo ně. Aktuální dění můžete sledovat na www.sobotkarallyteam.cz