Již třetí závod letošní domácí rallycrossové sezóny nás čeká o víkendu v Sedlčanské Kotlině a ve třídě National 1600 se opět objeví i Tomáš Šmíd a Malinkej Racing s VW Polo GTi. Kdo to ale je a kde se vzal tento případ, co se nechává odvážet vrtulníkem a nebo nechává nárazníky na trati?

Na podzim zmizelo ze stáje bratří Michalů mistrovské auto z roku 2016, aby se na jaře objevilo zrepasované na Slovakiaringu. Proč? „Protože jsem se rozhodl po takových rychlonápadech a zkouškách různých felicií v hobby závodech, že už je čas jet něco pořádného s něčím co má na vyhrávání ve své divizi. Prošel jsem hobby a amatéry jak v rally tak v rallycrossu, jsou to dobré závody pro začátky a tak, ale já už jsem chtěl jít prostě dál a ne se pořád točit na místě. Běží mi čas jako každému a už mi není 20 bohužel. I když žiju závodama od mala, aktivně jsem začal pozdě. A za další, dělám spolujezdce v rally a pořád mě více a více svrbí ruce. Tohle byla cesta za dostupný peníz, těch jsem na závody totiž nikdy neměl dost.“ odpovídá jasně Tomáš Šmíd.

Ten také dal dohromady 4-členný team, se kterým si pronajal dílnu a přes zimu připravili VW Polo na první závod na Slovakiaringu. Jak už to ale bývá, je potřeba si vybrat nováčkovskou daň, která ale tentokrát byla o trochu větší, než bylo zdrávo. Bez jakéhokoliv testování začal team zjišťovat přímo na trati nedostatky na podvozku a na dílech. Objevovala se věc za věcí a časy průběžně, než jednou třetí také nebyly nic moc. V nedělní první rozjížďce už ale všechno řeklo dost a málem bylo po celé sezóně. „Slovakiaring byl, ani nevím, jak to říct, ale skoro za trest. Přes zimu jsme připravovali auto v dílně bez topení, s půlkou půjčených věcí, s nedostatkem nářadí i času na víc. Někdy jsem si i myslel, že tam nedojedeme ani. Vše vyšlo ťip ťop a o to víc jsem byl v sobotu večer zklamaný, když nešel celý závodní den tak jak bych chtěl. V neděli ráno jsem se pustil do rozjížďky i bez posilovače řízení naplno, ale bohužel se mi ve třetím kole na skoku utrhnul volant a při posledním skoku jsem si při špatném doskoku a bez pevného držení zlomil 11. obratel a musel jsem být převezen vrtulníkem do nemocnice. V tu dobu to bylo špatný, hrozila operace a musel jsem celou sezonu jak v rallycrossu tak v rally odvolat. Vím, že to doktoři v Nových Zámkoch mysleli dobře, ale nechal jsem se převézt do Prahy na doporučení, kde se ukázalo že to snad nějak půjde i bez operace. Dostal jsem na vybranou jestli to vyléčit nebo operovat. V tu chvíli nezbývalo než ležet a věřit, že bez operace se podaří vše rozchodit, protože operace by znamenala 9 měsíců šroubů a omezené hybnosti.“ dodává ke Slovakiaringu rodák z Příbrami.

V průběhu léčby se objevila možnost, jak s autem sbírat další zkušenosti, a to v podobě pronájmu nebo nasazení jezdce. Nikdo nechtěl končit a začínat za rok. Na druhý závod, který se jel až za 3 měsíce po prvním, byl nominován známý rally jezdec Wena Kopáček junior, který mohl do teamu přinést cenné zkušenosti. Také se očekávalo zajímavé porovnání s ostatními ve třídě. Když už bylo vše nachystáno a skoro se nakládalo na závody, týden před startem, přišla zpráva, že Wena boural na Rally Hustopeče a nebude moci kvůli zlomeným žebrům jet. „Říkal jsem si OK, není nic jednoduššího, než všechno odvolat a nikam nejet. Ale vrtalo mi to hlavou, proč zase tohle, co to je. Také mě bylo jasné, že moje léčba se ukázala jako správná a v tuto chvíli jsem se jako zázrakem už běžně pohyboval a jezdil v civilním autě. Samozřejmě s bolestma, ale na to není čas. Nejdřív nikdo nevěděl, jestli budu chodit, pak kdy normálně a nakonec se prostě ukázalo že mám tuhý kořínek a asi i silou vůle jsem někde vzadu věřil, věřil v to že to letos prostě všechno odjedeme. Když jsem v neděli před závodem oznámil do teamové komunikace, že v Sedlčanech pojedu já a uvidíme co se bude dít se zádama, že to zkusím, vypadalo to na všechny strany, že jsem se zbláznil. Sám jsem nevěděl, jestli ujedu rozjížďku nebo celý závod, také bylo velké riziko blbého šťouchnutí a záda zase vejpůl. Ale nešlo to nezkusit. Nachystal jsem si výplně do sedáků, aby záda byly v klidu, přendal jsem si sedačku o zub a prostě jsme jeli. Nedal bych to, zrušit celý závod.“ prozrazuje průběh mezi závody jezdec. A tak se na druhém závodě MČR v rallycrossu objevil znovu po třech měsících stejně složený team jako na prvním závodě a čekalo se, co se bude dít. V tréninku to bylo o zjištění, zda to půjde, a překvapivě se ukázalo, že vše vypadá správně. Nové tlumiče Protlum na autě fungovali skvěle a jezdec v upraveném sedáku necítil skoro žádnou bolest. „Měl jsem ze začátku strašně moc velký a zbytečný respekt před jízdou jako takovou. První trénink a první rozjížďku jsem místo toho abych jel dopředu, pořád hlídal abych nevzal moc díru a pořád koukal do zrcátek, aby mě ji někdo nedal, prostě jsem se bál o záda a na jízdě to bylo hodně vidět. Jel jsem jako babka v sobotu a výsledkem bylo páté místo. Věděl jsem, že takhle to je o ničem.“ Dodává k sobotě Tomáš.

V teamu byla ale dobrá nálada a také se večer probralo co a jak, kde jsou chyby, co je potřeba změnit a podobně. Vědělo se, i přes hendikep, že se musí přidat. Buď přidat, anebo počítat s nezajímavým výsledkem. „V neděli jsem si ráno řekl, že není na co čekat, tak jsem nečekal a trochu se do toho opřel a povedlo se. I když ale páté časy mě prostě absolutně nic neříkají. Důležité bylo semifinále, a díky dobrému rozlosování jsem věděl že to je „jen“ otázka normální dojetí. Neodstartoval jsem dobře, otevřeli se mi dveře a trefil jsem Vojtu, jak jsem se po nich podíval. Musel jsem ho pustit před sebe, ale ujel nám první a museli jsme začít letět. Tak jsem se zase po dlouhé době vypnul a jel co to šlo i když chyb tam bylo zase dost. Ale povedlo se, druhé místo a druhá řada ve finále bylo už tak velmi dobré pro nás. No a co jiného dělat ve finále, když jsme tam, než se pokusit o co nejlepší výsledek. Bohužel se projevila moje slabost, a to nervy. Na startu jsem se necítil dobře a boleli mě už záda i z únavy. Odstartoval jsem špatně, navíc jsem dal dvojku a ta tam nepadla, odjelo mi pár aut, ale na výjezdu jsem je venkem předjel, až na třetí místo. Dál si asi půlku nepamatuju, byl jsem vypnutej a chtěl jsem pohár, byla by to pro nás odměna. Joker jsme snad dali dobře ale bylo to málo. Začal jsem z nervů dělat chyby a kdyby jí neudělal i Bíba, na bednu to nebylo. Ale povedlo se, a když jsem projel cílem a věděl že jsem třetí, připadal jsem si jak vítěz svého vlastního závodu. Měl jsem obrovskou radost z toho, že jsme to dokázali. Vždyť jsem skoro nechodil ještě v Březnu. Dojet v tuto chvíli na bedně, je pro mě nejvíc co šlo.“ radostně zakončuje Tomáš Šmíd alias Malinkej.

„A na ten konec článku nic nevymýšlej, chtěl bych aby tam bylo jasně řečeno, že si vážím všech a všeho co pro mě moji přátelé a teamový partneři udělali v době, kdy jsem to neměl jednoduché a že bez nich bych nikdy nikam nedojel. Jsem rád že těch pár lidí mám a budu rád, když se zase zlepšíme a půjdeme dál sbírat úspěchy i přijímat porážky. Jak je vidět, všechno jde, a i když se musí skákat pořád přes překážky, ať už jsou jakkoliv veliké, nikdy se to nesmí vzát!“

Celý team Malinkej Racing se s vámi těší na dalším, již třetím závodě MČR v Rallycrossu a to již tento víkend, tedy 28. a 29. července v Sedlčanské kotlině. Zajděte si pokecat, vyzvedněte si podpisovku a hlavně si užijte víkend.